Vedle toho však existuje virtuální komunita vzdělávání, která přesto, že může zajišťovat původní výzkum, si většinou klade za hlavní cíl zdokonalit znalosti a dovednosti účastníků, a to cestou formálního vzdělávání nebo profesního rozvoje. V rámci komunit virtuálního vzdělávání je toto vzdělávání možné chápat buď jako hlavní cíl nebo jako druhotný jev ve formě e-learningu.

Virtuální komunity praxe a virtuální komunity vzdělávání se začínají silně prosazovat na institucích vysokého školství, a to díky technologickému pokroku, který napomáhá intenzivnější komunikaci, interaktivnosti mezi účastníky a zavádění kolaborativních pedagogických modelů, zvláště prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (IKT). Vždyť IKT disponují potřebným potenciálem pro kombinování synchronního a asynchronního způsobu komunikace, přístup do (a ze) zeměpisně izolovaných komunit a sdílení informací v mezinárodním měřítku.

Je zřejmé, že sdílení vzdělávání a informací uvnitř institucí vysokého školství i mimo ně může být užitečné. Vždyť tato permanentní interakce je zdrojem pocitu propojenosti a sdílení společných zájmů při neustálém prohlubování vzdělanosti. Rozvoj vědění se může stát kontinuálním, cyklickým a plynulým procesem. Nicméně i virtuální komunity praxe mohou narazit na překážky. V rámci této studie byla vypracována jejich definice a názorně doložena výroky akademiků, kteří se do činnosti komunity praxe zapojili.

Je třeba se též věnovat kritickým faktorům úspěšnosti virtuální komunity praxe. Patří sem zejména použitelnost technologie, důvěra v efektivnost IKT pro komunikaci, pocit sounáležitosti k dané skupině, věnování zvláštní pozornosti transnárodním a transkulturním dimenzím komunity praxe, vzájemné pochopení, společně sdílený cíl, respektování síťové etikety, uživatelsky přívětivější jazyk a dlouhá platnost.

Autorky konstatují, že na závratný rozvoj komunit praxe má velký vliv existence seznamů diskusních příspěvků a diskusních fór, i když ony samy se potýkaly s těžkostmi souvisejícími s vytvářením dané komunity. Tyto těžkosti jsou doloženy a znázorněny na základě citací vybraných z rozhovorů s akademiky. Mimoto velká část literatury o komunitách praxe pochází z mimoevropských zemí bez ohledu na skutečnost, že články o e-learningu jsou publikovány převážně uvnitř Evropy. Autorky příspěvku navrhují hlubší analýzu tohoto námětu, a to na základě diagnostikování a prostudování komunit praxe a komunit virtuálního vzdělávání ve všech členských zemích EU.